Za slavnými rodáky = lhoťáky

13.6.2001
Jako obvykle jsem se vydal do Krkonoš a tentokráte jsem si vybral trasu Benecko - Vrchlabí - Zálesní Lhota. Tajně jsem doufal, že se mi podaří dobře zastopovat a stihnu ještě Jilemnici a Víchovskou Lhotu, což se ovšem nepovedlo.
Krásný den, obloha bez mráčku a chuť cestovat byl dobrý základ pro úspěch výpravy. Do Vrchlabí to byla pohodička a pomalu jsem začínal stopovat, avšak bez úspěchu. Po asfaltce jsem dorazil do Dolních Štěpanic a koupil jsem si zmrzlinu. Sluníčko již pralo a nějaký náhodný řidič traktoru mi sdělil, abych si zkrátil cestu přes les. Tam však cesta nevedla a tak jsem mazal po svých. Asi 2 km před Lhotou se sluníčko přeci jen usmálo a zastavil mi kamión. Šofér byl pohodář, jel z Vrchlabí do Boleslavi a tak jsme dali řeč i o Lhotách. Prý bydlí nedaleko Dlouhé Lhoty, kam se přistěhoval ze Semilska.
U zastávky autobusu nad Lhotou mě vysadil a já již vcházel do vesničky za lesem Zálesní Lhoty. Rozkoukával jsem se po okolí. Po pravé ruce byla odbočka na hřiště. Míjel jsem autobusovou zastávku U továrny. a pomalu jsem přicházel do středu obce. Na lavičce si povídali dvě paní a já jsem se k nim s chutí přidal. Jedna prý provdala dceru do Víchovské Lhoty a byla prý pouze na jednom sjezdu. Svět je prostě malej.

Získal jsem zakladní informace o obci, která spadá pod Studenec. Místní koloniál je prý zavřený a hospoda otevírá od 18:00 hodin. Ptal jsem se také po slavných rodácích, na které mohou být "Zálesňáci" právem hrdí. Rodný dům Jiřího Šlitra byl nedaleko (budova zavřeného koloniálu), ale obydlí Květy Jeriové až na druhém konci obce (délka celé obce je cca 4,5 km), kam jsem popravdě nohy nevláčel.

Zašel jsem se podívat také ke kostelu a nechal jsem se fascinovat lipovou alejí. Později jsem zjistil, že je tento kostel cca 116 let starý. Původně byl na jeho místě dřevěný kostelík.

6. 6. 2007, 11:19